Vždy jsem si myslel, že budu liberální rodič. Že svým, zatím hypotetickým, dětem nebudu nezakazoval šlapat do louží, rvát se s vrstevníky, ničit hračky nebo jíst McDonalda. Teď jsem ale musel změnit názor. A může za to Harry Potter. Knížky J.R. Rowlingové jsou fajn, filmy celkem také, ale test druhého dílu sedmého pokračování (sic!) herní varianty téhle série změnilo mé liberální já v nenávistného odpírače čehokoliv virtuálního, v čem se kouzelníci z Bradavic objeví.

Nebylo to přitom vždycky tak hrozné, první čtyři díly herního Harryho Pottera byly solidní akční adventury, od dílu pátého šla ale jejich kvalita rapidně dolů a tento smutný trend nezastavilo ani velkolepé vyvrcholení celé ságy. Studio EA Bright Light mělo sice úkol trochu ztížený tím, že závěrečný díl byl filmaři rozdělen na dvě části. Do "Part 2" jim tím pádem zbyla v podstatě jen závěrečná bitva o Bradavice. Ani to ale nemůže omluvit celkovou neschopnost vytvořit na základě slavné licence něco alespoň trochu zábavného.

Skrčit se a přikrýt

Deathly Hallows 2 je esencí všeho zlého, co si jen dovedete na hrách představit. Krátký, nic neříkající filmeček -> přílet smrtijedů -> ukrytí hrdinů za kus kamene -> postupné automatické zaměření všech nepřátel a jejich usmažení jedním ze šesti kouzel -> poklus k dalšímu místu se spoustou šutrů, kde se odehraje další souboj -> filmeček. Toť Relikvie smrti 2 ve stručném přehledu. Nic neobvyklého, řeknete si možná. Ale pozor, je to všechno ještě mnohem horší, než si myslíte.

Autoři rezignovali na jakoukoliv snahu zpracovat svět Harryho Pottera nějakým zajímavým způsobem. Zatímco v několika předchozích dílech jsme se dočkali více či méně vynalézavého způsobu napodobení kouzelných formulí a jejich využívání, z Relikvií smrti se stala prostá střílečka. Namísto pistolí máte hůlky a namísto kulek vysíláte útočná kouzla. Výsledek je ale stejný.

Většinu hry tak jenom tupě mačkáte tlačítka a nevycházíte z údivu z demence, kterou oplývají vaši nepřátelé i přátelé. Ti první na vás nabíhají ve vlnách a jejich jediným cílem je doběhnout k vám na dostřel a nechat se zabít. Hermiona a spol. pak předvádějí snad ještě zajímavější kousky. Ve vícepatrových levelech nezřídka srdnatě bojují o jedno patro výše, než se nacházíte vy a záplava nepřátel. Jindy vás zase kryjí tak spolehlivě, že smrtijed za vašimi zády by si během kouzlení mohl klidně uvařit kafe a pořád by stihl metat Crucia jak na běžícím pásu.

Nic pro fanoušky

K tomu, abyste věděli co a proč hrdinové hry vůbec dělají, musíte nutně znát knihu nebo film. Teď nemám na mysli to, že je třeba vědět, co je viteál nebo kdo je Voldemort. Takové znalosti je možné k hraní osmého dílu jakékoliv série vyžadovat celkem automaticky. Ale v případě Deathly Hallows musíte jednoznačně znát DĚJ předlohy, protože hra vám nevysvětlí vůbec nic.

Filmové sekvence v herním enginu jsou oproti filmu i knize brutálně prokrácené a nedozvíte se v nich nic víc, než pouhé náznaky děje. Jsou tedy Relikvie smrti 2 určeny jen fanouškům? Obávám se, že ne, a že právě fandové by se tomuto titulu měli vyhnout ještě větším obloukem, než ne-potterofilové. Právě jim totiž budou vadit i takové drobnosti, jako že někteří Smrtijedi jsou oblečení jako snowboarďáci, nebo že většinu postav namluvili jiní herci, než ve filmu.

Všechna snaha marná

Scénáristé hry se pustili i do několika doplňujících scén, které ve filmech ani knihách nejsou, a právě na těch je jejich bezradnost s předlohou vidět nejvíc. Vyzkoušíte si sice hraní za celou plejádu postav, od Nevilla Longbottoma, přes zmiňovanou profesorku McGonagallovou, až po Seamuse Finnigana nebo Ginny Weasleyovou. Náplň těchto doplňkových scén je ale k uzoufání nudná a stále se opakuje pořád dokolečka. K dispozici máte stále stejná kouzla, používáte stále stejný způsob boje a sledujete stále stejně prkenné animace a hnusné prostředí. Velkolepé scény - nic. Emoce - nic. Nápady - nic. Ještě že to celé netrvá více než pět hodin...

O celé mánii kolem Harryho Pottera si můžete myslet cokoliv, ale takovéhle herní zakončení si série nezasloužila. Z původně sympatických doplňků k filmům se postupem let stal jen otravný reklamní produkt a vůbec bych se nedivil, kdyby mnoha dětem tahle parodie na akční hru znechutila videohry jako takové. Škoda, že na světě neexistuje nějaký speciální rating, který by podobné tituly zakázal prodávat. Potter 7-2 by si ho zasloužil.