Ve Frozen Synapse se jmenuji Tactics. Žádné James Tactics, ale čistě jen Tactics. To je nejpitomější jméno, jaké moje postava ve hře kdy dostala. Na druhou stranu to dokonale vystihuje podstatu hry, její hlavní jádro a to, co vás k ní silně přitáhne. Je to brilantní taktický boj jednotek v jednoduchých prostorech a za zcela jasných pravidel. Ze strhujících bitev, trvajících mnohdy jen pár minut, čpí nádech soubojů z Jagged Alliance a trochu X-Com. Jdeme se na tuto zvláštní potvoru podívat.

Muž proti muži

Boj ve Frozen Synapse začíná jednoduše. Hra vygeneruje náhodně mapu a na ni vám podle jistého vzorce - zaručujícího vyváženost sil - nasází jednotku složenou ze zhruba 3-5 vojáků. Každému vojákovi zadáte rozkazy typu, kam se má přesunout, kam má mířit, zda má pokleknout či běžet a nevšímat si nepřátel. Stejné (nebo velmi podobné) jednotky má k dispozici soupeř a také on jim rozvrhne bojovou činnost.

Po zadání rozkazů kliknete na ukončení tahu a sledujete pět vteřin dlouhou akční pasáž. Po této době se hra zastaví a vy zase můžete rozkazy zadat nebo změnit, tedy máte-li ještě nějakého živého vojáka, přičemž fáze boje a velení se střídají do vyčerpání osmi tahů (u modu Dark Extermination), vybití nepřátelských vojáků či splnění zadaného úkolu.

Už asi cítíte tu svižnost bojů, jejichž čistý čas si nelízne ani jedné minuty. Této lehkosti ještě přidává extrémně přehledné prostředí mapy, představující jakousi členěnou místnost. Jsou tady zdi, přes které neprostřelíte a nic nevidíte, bedny a okna, za která se lze přikrčit a poskytují i při stání jistou ochranu před palbou. A to jsou vlastně všechny prvky mapy. Teď to vypadá jako taktická plácanina, střílečka převedená z vlastního do ptačího pohledu, v níž se rozmastí dvě skupiny střelců. Jenomže zase tak jednoduché to není.

Hra nabízí několik typů vojáků rozdělených dle výzbroje. Zatímco voják s automatickou puškou může ostřelovat cíle na větší vzdálenost, chlapíka s brokovnicí je lepší ukrýt poblíž zdí a vykukovat jen při střelbě. Alespoň do té doby, než ho objeví borec s granátometem a mrskne mu za roh jednu petardu, přičemž si může pomoci i odrazem granátu od zdi.

Definitivním řešením, jak naložit s plíživým slimákem za zdí je protitanková střela, která zeď zničí a samozřejmě výbuch sejme i nepřátele v blízkém okolí. Posledním typem zbraně je ostřelovač, ten sice trefí vše a na velkou vzdálenost, ale trvá mu dlouho než zamíří a vystřelí. Takže pokud se k němu dostanete blízko třeba s rychlým samopalníkem, bude mít o pár děr v zadnici více, což v téhle hře znamená smrt. Vojáci nemají ukazatel života, jedna rána a odcházejí do digitálního hrobu.

Louskáček hlavy

Vidíte, pravidla boje jsou jednoduchá, možnosti jednotek jasné, prostředí přehledné, triviálně navržené a hraní silně přitažlivé. Před každým tahem musíte promýšlet několik variant postupu a hlavně vlézt do hlavy nepříteli. Je skoro důležitější přemýšlet nad tím, co byste dělali v roli protivníka, než co budete dělat vy. Frozen Synapse však perfektně vyvažuje obtížnost a dává vám na výběr. Chcete-li, můžete vojáka buzerovat jako psa, až z toho bude štěkat. Můžete naplánovat každý krok: kdy se kam otočí, přesně na desetiny vteřiny mu zadat kleknutí, čekání či vykouknutí za roh.

Dokonce i nepřátelské jednotky lze komandovat a zjistit tím, kam teoreticky dojdou nebo dostřelí. Následně si můžete celý tah nanečisto přehrát a mít dobrý pocit z pečlivě naplánované akce. Rozmanitost rozkazů je solidní, ale ne přehnaně komplikovaná. Nemáte-li chuť nebo povahu se v tom nimrat, lze válčit s lehkostí a vystačit si se zadáváním bodů trasy, směru pohledu a občas upřesnit, na jaký cíl se má voják koncentrovat a na jaký se úplně vykašlat.

Věřím, že právě k tomuto stylu se přiblížila většina hráčů, zadávání tahů u nich tedy netrvá přehnaně dlouho a bitva hezky odsýpá. Tok taktických kombinací ve vaší hlavě neruší komplikované ovládání ani výrazné nedokonalosti, všechno je plynulé a příjemné. Taktické bitvy jsou zkrátka famózní zážitek.

Otravný samotář

Jak asi tušíte, multiplayer je motorem celé hry, ale než se k němu dostanu, zbavím se zbytečné singleplayer kampaně a příběhu. Autoři do něho vložili hodně úsilí, ale jediné, k čemu poslouží, je osvětlení pozadí světa hry, nemilé budoucnosti lidstva, kde je s fyzickou podobou silně spjata i virtuální dimenze. A v té se pohybujete, řídíte si vojáky pod sebou a ve výrazně modrých prostorách se povětšinou snažíte zlikvidovat nepřátelské jednotky.

Singleplayer kampaň předhazuje příběh, v němž se pod jménem Tactics (to příšerné jméno už píši vážně naposledy) zúčastníte boje proti neomezenému vládci města, proti jeho útlaku i moci. Kampaň je složena z více jak padesáti misí, ždíme z herního principu maximum, ale kdyby tady nebyla, nehodnotil bych hru určitě hůře.

Frozen Synapse si proti počítači tedy zahrát můžete, ať kampaň nebo generovanou misi, a buďte si jisti, že vás AI v mnoha případech vyklepne jako pokřivený plech. Dokonce mohu potvrdit, že zejména v kampani mě souboje bavily, ovšem lidský faktor je ve Frozen Synapse zásadním prvkem zábavy. V multiplayerových bitvách, odehrávajících se na generovaných mapách, díky čemuž nikdy nenarazíte na stejné bojiště, je největší sranda přemýšlet, co bude dělat soupeř.

 

Toužíte mu vlézt uchem do hlavy, prosekat se přes chlupy až do taktického centra mozku. Chcete ho překvapit krokem, který nečekal, třeba bláznivým výpadem dvou kulometčíků do volného prostoru přímo proti jeho startovní pozici a rozhodit mu jeho dokonalý plán jako pár starých škrpálů. Musíte být zákeřní i nevyzpytatelní jako kouřící sopka. Mustíe udeřit tam, kde to nikdo nečeká a vlákat soupeře do pasti. Při hře proti AI to je vždy jen chladný kalkul, nejsou tam předpokládané emoce člověčího nepřítele, zastrašení nebo nastražení léčky. AI není hloupá, ale tohle nasimulovat zkrátka neumí.

Kampaň si neschopnost AI simulovat lidského protivníka kompenzuje rozmanitostí misí. Jejich cílem není jen zničení všech protivníků, ale také likvidace nebo ochrana cílové osoby, prostřílení cesty k bezpečnostnímu terminálu nebo napínavá obrana místa, kde se snaží váš hacker ukořistit nějaká data. Ovšem i tak beru kampaň jen jako prostředek vysvětlení pozadí hry.

Konečně mulťák

Multiplayer je bohatý na herní módy, snad až moc. Prvotně jsou rozděleny na kategorii Light, kdy stále vidíte soupeřovy jednotky, a Dark, kdy na mapě vidíte jen jednotky nepřítele, které jsou na dohled vašim vojákům. Absolutně nejhranějším módem je Dark Extermination. Jak napovídá název, jde o klasický deathmatch, ovšem díky generování map se nudit nikdy nebudete, žádný souboj není stejný a nemůžete počítat ani se stejnou sestavou jednotek.

Občas si můžete pro zábavu švihnout i jiné typy her, podobné těm z FPS: Secure představující obranu zvoleného území, jemuž je hodně podobný Charge a dále tu je Hostage s cílem ochránit nebo zlikvidovat důležitou osobu. Líbil se mi také dynamický Disputed, při němž se na mapě po pátém tahu objeví krabice, které musíte sebrat a odnést. Do pátého tahu tedy bojujete o dominanci na mapě, pak zase o krabice a jejich odnos. Autoři dobře vědí, že nejčastěji hraný je obyčejný Dark Extermination - ostatní módy jsou tak vždy o něco lépe bodově hodnoceny. Dobrý pokus jak k nim přilákat hráče.

Nejvíce mě autoři dojali (fňuk, fňuk) stylem, jakým překonali potencionální prostoje při tahovém způsobu hraní. Není nutné čekat na soupeře, až tah odehraje, klidně rozjeďte několik bitev najednou a garantuji, že při pěti a více kusech se nebudete nudit ani minutu. Pokud u svého profilu zapnete stav „zelená“ a zvolíte si, o jaký herní mód máte zájem, server si vás automaticky označí a začne aktivně hledat soupeře.

Zhruba do jedné minuty vás propojí s jiným bojechtivým úchylem a bitva může začít. A když chcete, můžete si z online hráčů jednoho vybrat, vyzvat ho osobně a dokonce si nastavit podmínky hry. Je to jednoduché a hlavně to funguje. Až vás válčení přestane bavit, Frozen Synapse vypnete, hráči zatím odehrají své tahy a vy se k nim vrátíte třeba příští den. Naprostá pohoda.

Málo vody v bazénu

Jak multiplayer chválím, musím ho také švihnout přes prsty. Frozen Synapse jsem hrál už někdy od začátku roku 2010, když ještě hra byla v uzavřené betě, a bylo jasné, že multiplayer bude nosným pilířem hry. Mám pocit, že autoři se moc zaměřili na dodělání singleplayer kampaně a zvolnili při dolaďování multiplayeru. Překvapivě bolestně mi například chyběly achievementy, a že by se jich dalo vymyslet mnoho. Baví mě každý zápas, radostně zvednu pěst a vykřiknu u každé výhry, ale chybí globální motivace.

Ve hře sice jsou hodnotící žebříčky nejlepších hráčů, celkové nebo třeba i za jednotlivý den, ale mezi špičku se jen tak nedostanete. Smutné je, že přestože vám hra přiděluje jakýsi rating, nedozvěděl jsem se, kolik bodů či her mi chybí k postupu o stupínek výše. I to by jako slušná motivace stačilo.

Zároveň nechápu, proč nedostávám například více bodů za poražení zkušenějšího hráče. Určitě by potřebovalo vylepšit i základní rozhraní, aby bylo přehlednější a umožnilo rychlejší nalezení soupeřů a vzájemné porovnání statistik. Ach jo! Bitvy jsou v multiplayeru dokonalé, mají atmosféru i šmrnc, ale jako celek působí online hraní velmi mělce. Je to jako postavit luxusní bazén a napustit si ho vodou jen po kotníky. Chladit si nohy v parném létě je paráda, ale zaplavat si, hmm to by bylo lepší.

Tohle Frozen Synapse shazuje z vrcholu a dělá z ní služku, se kterou se sice čas od času pobavíte, ale nikdy k ní hluboce nepřilnete. Zároveň však Frozen Synapse vysílá líbezné signály nedovolující hru odinstalovat. Během dne stejně několikrát kliknete na její ikonu, dáte dvě či tři bitvy a zase ji vypnete, abyste jí další den opět pár minut věnovali. To je dobrý důvod proč si Frozen Synapse pořídit, alespoň jste-li náruživý taktik a stratég. Navíc při koupi jedné hry dostanete ještě jednu pro kámoše zdarma, takže za cenu zhruba 450Kč dostanete vlastně dvě kopie. Solidní nabídka.