Můžete se snažit jak chcete, můžete být sebelepší člověk, ale vaše minulost vás nakonec vždy dostihne. Tak by bylo možné shrnout "poselství smrti", které nám před osmi lety naservírovalo české studio Unknown Identity. Dodnes s přehledem nejlepší adventura, která v našich končinách vznikla, byla původně plánována jako uzavřený příběh tragického hrdiny Samuela Gordona a jeho rodiny. Ale jak už to tak bývá, člověk míní a vlastníci autorských práv na značku mění. Společnost DTP se s původními českými autory nerozešla v nejlepším a její touhu po pokračování úspěšného příběhu museli uspokojit němečtí vývojáři z Cranberry Productions. Ti roztáhli svůj vlastní příběh do dvou dílů a vykutali Posla do moderní podoby trilogie táhnoucí se přes dvě desetiletí...

Šup do vody

Pokud si už nepamatujete, o čem přesně pojednával Posel smrti II nebo jste jej snad nedej bože vůbec nehráli, máte smůlu. Třetí díl vás vrhne do plynoucího příběhu naprosto nemilosrdně a s vysvětlováním se příliš neobtěžuje ani později. Zámek Black Mirror je v troskách, váš hrdina Darren Michaels ve vězení a vesnička Willow Creek, kam se celá série nadobro vrátila, je plná lidí a vzpomínek, kterým nebudete rozumět. Vedlejších i hlavních postav je ve třetím Poslovi více než dost a předpoklad autorů, že si po roce a půl po vydání dvojky budeme pamatovat všechny zápletky do nejmenších podrobností, je velmi troufalý. Jestli se vám tedy někde v poličce ještě druhý díl válí, doporučujeme jeho oprášení.

Darren Michaels nebo, chcete-li, Adrian Gordon tedy dále pokračuje v rozkrývání dávných tajemství své prokleté rodiny. A čím hlouběji se v průběhu šesti kapitol hry dostává, tím více chápe, do jakého průšvihu se návratem do Anglie dostal. Vysvětlení nešťastného nedorozumění, kdy je Adrian obviněn z podpálení zámku, se navzdory snaze hoteliéra Murrayho a inspektora Spoonera jeví v podstatě jako banalita v porovnání se zápolením s Mordredovou kletbou. Třetí díl tak velmi dobře doplňuje celou sérii a dokazuje, že uzavřený příběh jedničky v sobě skrýval dostatek potenciálu k dalšímu objevování.

Darrene, Darrene, tvé dny jsou sečtené

Určitý kámen úrazu v tomto směru vidím jen v postavě hlavního hrdiny. Ať už mu totiž říkáte Darren nebo Adrian, ústřední postavou Posla smrti III je stále ten samý nesympatický mládenec, jakého si pamatujete z dvojky. Autoři se sice snažili seč mohli, aby Darren projevoval nějaké emoce, výsledek je ale spíše rozpačitý. Mnoho potenciálně dramatických scén kvůli tomu vyznívá velmi chladně a okamžiky, kdy za Darrena mluví Mordredův "duch" jsou skoro až k pousmání. I když zde alespoň trochu pomáhá český dabing, který překonává anglickou verzi o světelnou míli. Tam, kde anglická verze až odrazovala od samotného hraní, přichází český dabing (mimochodem pod taktovkou Zdeňka Houba, jednoho z autorů jedničky) se zkušenými hlasy v čele s Davidem Prachařem nebo Jiřím Ptáčníkem. Některé postavy jsou namluveny vyloženě skvěle (lady Viktorie v podání Radky Fidlerové), jinde se zase výběr úplně nepovedl (Helena Dytrtová v roli psycholožky Winterbottomové), celkově je ale nadabování na slušné úrovni. Problém je vidět spíše v úrovni dialogů, které musí herci předříkávat - ty totiž šustí papírem více, než by bylo zdrávo, a hlavně ve vypjatých chvílích nebo při nadávání je úplně cítit, jak hercům slova "nejdou z huby".

Mnoho věcí škodí

Samotný příběh je přitom na poměry dnešních adventur dobře napsaný, a přestože se to v něm jenom hemží klišé, dokáže vás bez problémů motivovat k dalšímu hraní. Sága rodu Gordonů je velmi spletitá, a tak je neustále co dělat a o čem přemýšlet. Posel smrti III i přes svou nadstandardní délku plyne velmi pěkně dopředu, přičemž nerezignuje ani na zajímavé puzzly ani na vyšší obtížnost. Některé problémy jsou ale až příliš přitažené za vlasy a zejména poslední třetina hry zavání syndromem uměle oddalovaného konce. A nezabrání tomu bohužel ani premiérová možnost zahrát si za dvě postavy. Řada věcí je totiž zbytečně komplikovaná a obrovské množství aktivních předmětů v jednotlivých lokacích také přehlednosti nepomáhá. Navíc vzhledem k tomu, že hra umožňuje všechny předměty odhalit stiskem jedné klávesy, ústí jejich přítomnost jen do rychlého naklikávání všech ptákovin na obrazovce. Vedlejším efektem je pak obrovské množství věcí v inventáři, které se v některých částech hry počítá až do několika desítek.

Na hodnocení nezáleží

Posel smrti III je ale jinak důstojným zakončením celé neplánované série. Prostředí kolem zámku Black Mirror a vesničky Willow Creek je důvěrně známé všem hráčům prvního i druhého dílu, a přestože se autoři tentokrát neodhodlali vypravit se i za hranice tohoto území, hra neupadá do fáze znuděného bloumání známým prostředím. Lokace se mění, vedlejší postavy se přímo účastní příběhu a prožívají své vlastní strasti a radosti a i v pozdějších částech hry se vám před očima ukazují další a další nové oblasti. Plynulejší hratelnosti pomáhá také mapa, pomocí které se můžete přesouvat mezi jednotlivými významnějšími místy, přičemž její využívání je vzhledem k rozloze Posla smrti III prakticky nevyhnutelné.

Za šestku ve verdiktu mě možná někteří kovaní adventuristé nebudou mít (opět) rádi, ale třetí Posel už zkrátka nemá tu jiskru, díky které nás za srdce chytil první díl. Rozhodně nejde o propadák a v přímém srovnání poráží i Gray Matter z počátku tohoto roku. Ovšem rozdíl v kvalitě není až tak velký, aby ospravedlnil o bod vyšší známku. Navíc známka je v tomto případě poměrně irelevantní - pokud jste první dva díly Posla smrti dohráli, trojku si zkrátka zahrát musíte, už jenom proto, abyste se dozvěděli, jak to všechno skončí. A jestli vám naopak první dva díly unikly, nepřesvědčí vás zcela určitě ani nabídka nějakých dvaceti hodin lehce nadprůměrné adventurní zábavy ani Mordredovo prokletí.